Už při oznámení v létě roku 2006 vzbudil procesor Intel Core 2 Duo rozruch a své kvality potvrdil i při ostrém uvedení na trh. Osvědčil se prakticky ve všech směrech a z hodiny na hodinu sebral prvenství v testech konkurenčnímu lídrovi AMD Athlon 64 X2. k tomu přidal ještě nižší spotřebu energie a nový hrdina byl na světě. A tak se opět přelila vlna uživatelů k Intelu, podobně jak tomu bylo před pár lety naopak. Odborníci tvrdí, že jistý podíl má i psychologická podpora aktuálně slabšího výrobce. Intel však tuto výhodu využil více než dobře a tento důležitý krok přechodu k jiné firmě je samozřejmě i klíčem k budoucímu úspěchu. AMD sice už představila svoji řadu 65 nm procesorů, ale těch se dočkáme nejdříve v půlce roku, kdy už vývoj Intelu může nabízet zase něco nového. Proto je Intel Core 2 Duo králem mezi procesory, alespoň v nejbližší době.

Co se týká taktování, i v tomto směru je tento procesor benevolentnější než předchozí řady a dnes se právě podíváme na taktování jednoho ze základních modelů Core 2 Duo E6300. Už dříve se od zběsilých overclockerů ozývaly rekordní hodnoty v podobě 450 - 480 MHz FSB na současných základních deskách P965. V našem případě je cílem "trhnout" špičkový model Core 2 Extreme X6800, což nebude taková hračka. Nicméně všechny čtyři základní modely řady Core 2 Duo - E6300, E6400, E6600 a E6700 - mají potenciál úspěšného přetaktování. Je to zejména dáno maximální hodnotou zátěže 65 W, což je velice vzdálené normálním hodnotám nepřetaktovaného procesoru. V podstatě je nutné mít, stejně jako v ostatních případech taktování, nějakou tu kapku štěstí a padnout na správný kus. Pokud se vám takt podaří dobře, můžete klidně udělat z nejméně výkonného modelu E6300 rovnocenného soupeře top modelů.


Pokud doma máte jeden z procesorů Intel Core 2 Duo, taktování si můžete na vlastní riziko zkusit také a záleží spíše na štěstí a také trochu na ostatních komponentech(především na základní desce a paměti), jak se vám to v konečném důsledku podaří. K našemu účelu bude sloužit následující počítačová sestava, která na první pohled vypadá nadprůměrně, dobrých výsledků můžete dosáhnout na podstatně méně vybavených strojích:


U procesorů, kterými se v taktování dnes zabýváme, je bohužel od výroby zakázané použití násobiče a proto nezbývá, než využít taktovacího kmitočtu. Některé platformy jako čipset P964 nabízí celkem dobrou možnost přetaktování, ale musíme mít na paměti, že souvisí i s pamětmi a tak je nutné k taktování procesoru sehnat i nějakou vhodnou paměť na přetaktování.


Krok první: 2,45 GHz
V prvním kroku se podíváme, jak dosáhnout prvního stupně přetaktování. V podstatě je to celkem jednoduché, stačí zvýšit hodnotu taktovacího kmitočtu na 350 MHz, což je dosažitelné a bezpečné téměř pro každého. FSB se tak zvýší na 1403 MHz a frekvence procesoru o krásných 31% na 2,45 GHz. Takové taktování si může dovolt téměř každý s minimálním rizikem a výsledek je vzhledem k ceně(aktuálně cca 5 300 Kč s DPH) výborný a systém je v podstatě stejně stabilní, jako při základním taktu procesoru.



Krok druhý: 2,975 GHz
Pokud máte stále dostatek odvahy, můžete se pokusit o krok druhý. V tomto případě už je taktování riskantnější, v případě úspěchu si odnesete procesor s větším výkonem, než nabízí podstatně dražší Intel Core2 Extreme X6800(za cenu přibližně 27 800Kč s DPH!). Ke zvýšení výkonu v tomto případě použijeme zvýšení taktovacího kmitočtu na 425 MHz, což už si vyžaduje i od takovéto sestavy použití některých podpůrných prográmků jako je Prime95 a Toast. V opačném případě je systém příliš nestabilní. Frekvence procesoru stoupne na fascinujících 2,975 GHz při FSB 1700 MHz. Ještě dodám, že procesor Intel Core2 Extreme X6800 se liší od tohoto nataktovaného pouze L2 cache, která činí 4MB, zatímco "náš" procesor má jen 2MB. Vynahrazuje to rozdíl v ceně, který je přibližně 22 500 Kč.



Krok třetí: Maximální frekvence 3,43 GHz
Ve třetím kroku se dostáváme ke špičce výkonu, který se podařilo z tohoto procesoru dostat. Úkolem testerů, kteří toto taktování zkoušeli, bylo dosažení taktovacího kmitočtu 500 MHz(FSB 2000 MHz), bohužel je však zklamala základní deska, která nebyla schopna zvládnout takovou rychlost. Dosažený maximální výkon byl i přesto výborný a taktovací kmitočet se podařilo dostat až na 490 MHz(FSB 1960 MHz) a frekvence procesoru na 3,43 GHz. Systém byl však velmi nestabilní a toto nastavení nedovolovalo ani spustit benchmarky na otestování výkonu. Proto se musel snížit kmitočet na 485 MHz a tím klesla frekvence na výslednou 3,395 MHz a následující hodnoty napětí:

DDR2: +0.6 V
MCH: +0.55 V
FSB: +0.3 V
CPU: 1.4 V



Krok čtvrtý: Stabilizace spotřeby
Poslední krok je už prakticky fáze stabilizační, kdy se autoři testu snažili zredukovat zatížení procesoru vysokým napětím pomocí snížení násobiče ze 7x na 6x. To však nemělo valný účinek a tak je možné napětí snížit pomocí snížení taktovacího kmitočtu na 1600 MHz, což sníží výkon, ale napětí na procesoru klesne na 1,115 V. Při vyšších frekvencích je totiž redukce napětí zablokována samotnou základní deskou a je preferována stabilita před spotřebou energie.


Na výsledných grafech níže vidíme, že přetaktovaný procesor exceluje prakticky ve všech oblastech nejběžnějšího použití počítače. Samozřejmé je, že je o tom vždy o něco lépe podle taktu procesoru, horší je to pravděpodobně se stabilitou systému a spotřebou energie(a v tom důsledku i životností procesoru). Každopádně dosažené výsledky jsou výborné a Intel opět potvrzuje, že se zaměřuje i na jiné oblasti a parametry procesorů a umožňuje některým nadšencům vylepšit výkon na opravdu zajímavé hodnoty.

Výsledky benchmarků:


















Uvidíme, jestli se brzy neobjeví i přetaktování čtyřjádrového Intel Core Quadro, což sice pro běžné uživatele asi nebude mít velký význam, ale z hlediska taktovacího potenciálu by to mohlo být zajímavé.